DEN 4.

Červený tým

Modrý tým

Když se ráno probouzíme, všechny nás napadá stejná myšlenka - nebylo by přeci jen výhodnější se s modrými spojit? Hned bychom měli RUN dvojnásobek a ve dvou se to lépe táhne. Jistě bychom zbytek úkolu dokončili mnohem rychleji! Ještě si to necháme projít hlavou.

Po tom, co generálovi podáme hlášení o předchozím dni, oznámí nám souřadnice, kam se máme dostavit i s raftem. Rychle se oblékáme do vojenských věcí a střídáme se v nafukování raftu - je to pěkná fuška! Beze zbraní, nesoucí společně raft se vydáváme podél rybníků na místo určení - křižovatku. Tam se setkáváme s týmem modrých, jež si také donesli nafouknutý raft. Společně bez sebemenších rozepří čekáme na další rozkazy - ty zní následovně: 1. přeběhnout s raftem pole, aniž bychom byli zasáhnut, 2. vyfouknutí raftu a přesun k určenému rybníku, 3. raft znovu nafouknout a vyzvednout kufr, který se nachází uprostřed rybníka a který je podstatný pro další posun v naší misi. Ze tří úkolů se staly tři soutěže. Tři, dva, jedna, TEĎ!

Dostat se přes pole nebylo vůbec jednoduché! Žoldáci, skrytí v lese, na nás začali pálit hned na prvních pár metrech. Několikrát už jsme se tak tak dostali do cíle... ale přišel zásah a museli jsme se vrátit opět na začátek. Nakonec se to ale povedlo a my tak vyhráli první soutěž. Nyní jsme mohli raft vypustit, všichni jsme na něj naskákali a snažili se ze všech sil. Nakonec se nám podařilo vyhrát i druhou soutěž. Sbalený raft jsme si hodili na ramena a co nejrychleji jsme doběhli k rybníku, v jehož středu jsme rozeznali bójku a k ní přivázaný černý kufřík. Když jsme se s modrými seřadili na startu, spustila se další soutěž a dali jsme se do nafukování. Střídali jsme se, funěli, pot z nás lil, ale nakonec se to podařilo a nastal čas posledního úkolu. Po zaznění výkřiku jsme hodili raft na vodu, naskákali do něj a ze všech sil zabrali pádly. Modří nám byli v patách a u bójky se strhl boj. Vzájemně jsme se shazovali z raftů a snažili se popadnout kufr a vypadnout. To se ale nakonec daří modrým, kteří tak vyhrávají poslední soutěž. A pak ... 

Ráno jako vždy začínáme rozcvičkou, i když na nás je už mírně znát, že dostáváme pořádně do těla. Společně posnídáme a začínáme si pohrávat s možností, že by bylo ideální spojit se s červeným týmem. Ale jak jim to navrhnout, aniž by nás před tím nepostříleli? Po hlášení nám generál posílá nový rozkaz.

Společně nafoukneme raft a s těžkým nákladem se přesouváme podél cyklostezky až na křižovatku a koho zde nepotkáváme... červené! Konečně se setkáváme v klidu a beze zbraní, promlouváme s nimi a oni přiznávají, že se možnost spojit se napadla také. Generál nám však posílá další rozkazy, a tak myšlenky na příměří odsouváme stranou, nyní nás totiž čeká soutěž!

Tři, dva, jedna, TEĎ! Větší kluci nesou raft, menší se za nimi schovávají. Červení mají náskok, ale brzy je zasahují žoldáci. Cesta je volná! Už už se vidíme v cíli, ale pak je jeden z našich též zasažen a vracíme se na začátek. To se opakuje ještě několikrát, a i když se snažíme ze všech sil, červení se do cíle dostávají jako první a stejně tak vyhrávají i druhou soutěž. Porážka nás ale jen donutí k tomu, abychom ze sebe dostali ještě víc. Po vyhlášení třetí soutěže házíme raft na vodu a pádlujeme, co nám síly stačí. Spoustu červených se nám daří srazit do vody a pak se jako první ocitáme na břehu i s kufrem v ruce. Vyhráli jsme třetí a zároveň nejdůležitější soutěž! Máme v rukou věc, která je podstatná pro další splnění mise. Ale my si ji nenecháváme jen pro sebe. Jdeme za červenými a nabízíme jim příměří. A tak se z nás zase stává JEDEN tým.