DEN 4.

  Na ráno nám vedoucí nachystali milé překvapení. Podařilo se jim sehnat koblihy! Spokojení jsme potom v dodávkách dojeli na nedalekou louku, kde nás čekalo překvapení číslo dvě. Pan K si pro nás přichystal povídání o své práci. A bez ukázek by to nebylo ono, takže jsme si mohli potěžkat a vyzkoušet třeba zbraň střílející tenisové míčky, nebo cvičné zbraně. S těmi byla největší legrace, protože nám dovolili střílet do vedoucích, a to si vždycky užijeme. Viděli jsme zatýkání, prohledávání zadrženého, převoz zajatců a mnoho dalších věcí. ,Tyhle znalosti bychom určitě ještě mohli zúročit v našem boji o lék. Povídání to bylo moc zajímavé a určitě budeme rádi, když bude za rok na táboře znovu.

Po obědě z tenčících se zásob náhle zachrastila vysílačka. Někdo volá o pomoc!

"Pomoc! Útočí na mě nějaké zvíře! Jsem na těchto souřadnicích," ozývá se z vysílačky. Rychle se balíme do plné polní, skáčeme do aut a míříme k místu určení. Copak nás to asi čeká za potvoru?

Zastavujeme nedaleko hustého lesa. Nejdříve tvoříme obranou linii okolo několika z nás, co dali hlavy dohromady a vymýšlí strategii. Není pochyb, že tu na nás mohou čekat nájezdníci nebo nakažení, proto musíme postupovat nanejvýš opatrně. Slunce je vysoko na obloze a pokud je naše teorie správná, na viráka snad nenarazíme. Co nejrychleji, ale zároveň opatrně, postupujeme po cestě mezi dvěma lesy. Jsme nervózní, ale zažité boje nás stačily poměrně zocelit.

Po jednom prolézáme dírou v plotě a rozprostíráme se po lese. PRÁSK! zazní střela vzduchem. A je to tady! Nakažení na nás tlačí směrem od západu. Zaklekáme a palbu opětujeme.

"Pomoc! Prosím pomoc! Tady jsem! Je tu nějaké zvíře," ozývá se ze severu. Část z nás se vydá za zvukem, zbytek brání. Netrvá dlouho a objevujeme v lese bunkr, za jehož mřížemi křičí muž v bílém plášti a brýlích. "Pomoc! Nemůžu se odsud dostat. Dole je nějaké zvíře!" Ukazuje na průchod v zemi. Skláníme se k otvoru a svítíme dovnitř baterkou. V tu chvíli se ozve tak strašidelné zakvílení, že nám tuhne krev v žilách. To vypadá na dalšího viráka, a pěkně vzteklého.

"Stejná strategie jako včera?" ozve se jeden z nás. Kýveme na souhlas. Teď už jde jen o to, kdo si troufne skočit za virákem jako první. Nakonec se odhodlal Bořek. Po něm naskákalo dovnitř ještě pár kluků, zatímco ostatní z týmu se semkli kolem bunkru a bránili ho před útokem nájezdníků. Tak tenhle virák je ještě hrozivější než ten včera! Lidské rysy u něj vybledly a ve tváři už skoro nepřipomíná člověka. Snažil se na nás útočit, ale my jsme se proti němu vrhli se světly, a tak mu nezbylo nic jiného než se krčit v koutě, a co víc - v kapse měl další zvláštní žetonek. Takže už máme tři! Pomohli jsme vyděšenému muži ven. Když vylézal poslední z nás otvorem ven, virák se rozeběhl proti žebříku a nechybělo málo a měl ho. Naštěstí jsme to stihli včas. Uf!

"Já jsem tu jen hledal kytičky!" vysvětluje muž, pravděpodobně nějaký biolog. "A pak jsem narazil na tohle zvíře, které mě uvěznilo v bunkru. Jéé, hele, taková krásná Anemone Nemorosa!" muž se zastavuje nedbaje nebezpečí a obdivuje bílý kvítek na zemi. Střelba pokračuje dál, a tak tvoříme obrannou linii kolem biologa a snažíme se mu zajistit bezpečný průchod. Ale popravdě, s tím, že se zastavoval u každé sedmikrásky cestou, to nebyl vůbec jednoduchý úkol. Nakažení nás nejen pronásledovali cestou k dodávkám, ale zaútočili i na naši základnu.

Během dne se nám daří ukořistit nějaké další plechovky s jídlem a pár dalších útržků. Seskupili jsme se kolem stolu a pořádně si je prohlíželi. Některé jako by pasovaly k sobě. Brzy se nám daří sestavit neúplný vzkaz.

"To je recept!"

Výborně! Možná přeci jen máme naději na záchranu našich kamarádů a nejen jich, možná i celého světa! Ale bohužel nám stále několik kousků chybí. Kde by se tak mohly nacházet?

S nápadem přišel Lukáš. "Mám tu číslo na dealera z černého trhu. Vždycky, když jsem něco potřeboval, neměl problém to sehnat. Ale bacha! Není radno si s ním zahrávat, jeho ceny jsou vysoké, a nebavíme se o penězích! Je to nebezpečné" Nedbáme jeho dobře míněných rád a prosíme ho, aby dealerovi zavolal.

Domlouváme se s dealerem, že ještě dnes přijede na dané souřadnice. Nechceme ho zavést přímo do tábora, a tak jsme místo setkání určili nedaleko odsud. Zbývá nám nějaká ta chvíle tam dorazit a připravit se na setkání, ať už proběhne v dobrém nebo zlém. Půlka z nás zůstává na základně.

Chvíli po setmění se v zatáčce objeví dva kužele světla, které se přibližují. Přijíždí ve stříbrném autě. "Stůj," voláme a zastupujeme mu cestu. Chceme dealera hezky vytáhnout z auta a prohledat, jestli u sebe nemá nějakou zbraň. On si našeho křiku však nevšímá a drze projede naší obranou. Voláme a utíkáme za ním, ale auto mizí v další zatáčce.

O pár minut později se objevuje u bran naší základny. Kamarádi, co zde zůstali, ho obklíčí. Auto je zamčené, nemůžeme se dostat dovnitř. Až po chvíli spustí okénka. "Co tu chcete?" osopíme se na něj.

"Já, co tu chci? Snad vy něco chcete!" opáčí drze.

"Tohle nejsou souřadnice, co jsme vám poslali."

"Když myslíte," prohlásí, zařadí zpátečku a couvá zpátky. Očividně musíme hrát podle jeho pravidel, protože on na naše nepřistoupí a my ten recept opravdu potřebujeme. Přijíždí zbytek kluků a domlouváme se. Nakonec dealera vpouštíme do tábora a nabízíme mu hrnek kávy. Mluvení obstarává hlavně Kamil a Ondra.

"Potřebuji tento kufr! Pak se můžeme dohodnout." Na stůl před nás přiletí fotka stříbrného kufříku se samolepkou INFECTED. Společně s ní nám dává i souřadnice, kde by se měl nacházet. "Přineste mi kufr a já uvidím, co zmůžu." Úkol na další den je tedy jasný. Dealerovo auto mizí v dálce, kolem nás je černočerná tma a řev viráků se nese vzduchem. Ale dnes to není tak depresivní jako jindy, dnes máme konečně naději, že to vše může skončit dobře.