DEN 6.

Společně

Po probuzení na nás čeká šok - v táboře stojí policejní auto! Zlobili jsme? Ne... ale policisté nám přijeli přednést něco o jejich práci a poslání. Mimo to jsme si mohli vyzkoušet některé součásti výstroje jako třeba neprůstřelnou vestu, helmu, AED nebo osahat zbraně - a to byla věc, která nadchla i naše vedoucí! Po přednášce, při níž nikdo ani nedutal, jsme si každý mohli vystřelit z reálné zbraně slepý náboj. Někteří z nás pak nadšeně sbírali po okolí nábojnice, aby si je přidali doma do sbírky.

Po obědě nás opouští dva z našich členů - vojín Ondra a zdravotnice Anička. S oběma se řádně rozloučíme, ale nezbývá moc času pro slzy, protože nás dnes ještě čeká důležitý úkol. Tím je zisk posledních RUN. Připravujeme se na výsadek, balíme si ešusy, spacáky a karimatky. Vysílačkou jsou nám sděleny další důležité informace - některé ze zbývajících RUN jsou v rukou překupníků, jejichž konvoj za několik hodin pojede pár kilometrů od nás. Přesouváme se tedy podle rozkazů na určené místo, kde si na konvoj překupníků nastražíme past. Pak nás čeká dlouhé čekání ...

... V zatáčce se objevují světla jednoho auta, pak druhého a třetího. Jen co se konvoj dostává dostatečně blízko, donutíme je zastavit tak, že přehradíme jejich cestu padajícím stromem. Než se překupníci stačí vzpamatovat a začnou couvat, druhý strom padá i za posledním autem a nepřátelé jsou lapeni v naší pasti! Vybíháme z lesa ozbrojení, obkličujeme auta a za chvíli už všichni překupníci leží prohledaní na zemi s rukama za zády. Několik z nich se ve chvíli naší nepozornosti pokouší utéct, ale jsme dostatečně pohotoví a stíháme je zadržet. Z lesa na nás začnou útočit žoldáci, které na místo taky přilákala vidina RUN, ale je jich málo a poměrně snadno je odrážíme. V prostředním autě nacházíme kufr s třemi RUNAMI! Máme, co jsme chtěli a proto rychle opouštíme místo a vracíme se do provizorního tábora, který jsme si rozbili v lese. Společnými silami si na ohni připravíme večeři a vychutnáváme si naše malé vítězství.

Po krátké pauze zachrastí ve vysílačce Generálův hlas. V našem operačním radiusu se nachází jeho základna, na kterou brzy dorazí jeho dobrý přítel. V daném prostoru se pohybují žoldáci a na nás je zajistit, aby se mu nic nestalo. Prásk! Z vysílačky se ozve práskání výstřelů a my víme, že je pozdě. Rychle se zvedáme a běžíme na místo, odkud byl slyšet hluk. Zaleháme k zemi a opětujeme palbu. Pomalu si razíme cestu k místu, ze kterého se line kouř a brzy si všímáme, že jeho zdrojem je rozstřílené auto. Uvnitř sedí dva lidé celý pocákaní krví. Jeden řve bolestí, druhý nehnutě mlčí. Žoldáci pokračují ve své palbě. Je to totální zmatek! Brzy zjišťujeme, že řidič má díru v hlavě a už mu není pomoci. Spolujezdce se nám daří vyprostit z auta. Vypadá to zle. Je v šoku a neustále křičí. Křičíme na sebe všichni. Jeden přes druhého. Je to chaos, krev je všude. Vysílačkou požadujeme okamžitý transport a mezitím se snažíme zraněnému poskytnout první pomoc. Přijíždí dodávka, rychle přesouváme raněného a ten odjíždí. My se vracíme zpátky do lesa. Tam už je naštěstí klid, a tak můžeme zalehnout a sdílet nevšední zážitek, kterého jsme byli svědky.